ÚVODNÍ STRÁNKA
776 282 888

Více o nás



Prohlášení Ludmily a Libora Kolmanových k osobní (nikoliv profesní) insolvenci, abyste si nemuseli tvořit domněnky či soudy :-)

Kdo nás zná, ví kdo jsme a vysvětlení nepotřebuje. Ale pro Vás, kdo nás neznáte a dostanou se k Vám informace, které by mohly způsobit domněnky, předsudky a různé nepříjemné pocity, protože veřejné informace nejsou celé, píši toto vysvětlení. Vysvětlení, které si zasloužíte, jste-li nebo chystáte-li se být našimi klienty.

Zkrátím to, i když je to na delší povídání. V roce 2000 podepsal můj muž Libor v dobré víře a naivitě ručení na půjčku bývalému kolegovi Václavu Hulešovi, který ale po pár letech přestal půjčku splácet a ukázalo se, že má několik exekucí. Huleš v té době prodal svůj rodinný dům, aby vše poplatil. Žel poplatil vše až právě na ten dluh u Komerční banky, což vyšlo najevo až v roce 2008 a který tímto spadl zcela na ručitele. Dluh mezitím vyrost na částku přes milion Kč a banka chtěla vše po Liborovi. Nedalo se s bankou nijak rozumně domluvit, proběhlo několik soudů a vše se táhlo… Vymáháním více jak milionové částky po nás jako manželích trpěla schopnost platit naše jiné závazky a tak jsme byli nuceni se rozhodnout pro dobrovolnou pětiletou insolvenci, kdy se částka dá snížit alespoň na třetinu. I když ani toto není zcela spravedlivé, zvláště, když vás díky tomu někdo může vidět jako nespolehlivé. Pro nás to naopak znamená moudré přijetí zodpovědnosti. Nebojíme se toho, protože víme, že to zvládneme ke své cti. Třeba je to záměr života, abychom nezlenivěli a dělali více seminářů, které jsou lidem užitečné. Nebýt těch splátek, asi bychom víc lenošili :-) Dá se také říci, že vyškolení z naivity a důvěřivosti je to dobré. Oba si umíme vědět rady s nitrem. Být praktičtí i „ve hmotě“ se učíme, tak to je. Většina lidí to mívá obráceně. Vzájemně se všichni můžeme učit.

A je tu ještě jeden úhel pohledu: kdo jiný lépe může doprovázet druhé, jako terapeut a kouč než ten, kdo se z takové životní situace nezhroutí. Můžeme být hrdi na to, že ani takováto událost z nás neudělá oběti a jsme rádi na světě. Kdybychom neuměli pracovat s emocemi, skončili bychom v blázinci nebo zcela… Je to přímo důkaz, že terapie, které poskytujeme (i sobě) jsou k životu. A i díky tomu jsme schopni své závazky plnit. I toto je hojnost. Poučení je jednoznačné, důvěřivé ručení už bychom opravdu nikdy nikomu nedoporučili.

Toto je příběh, který si jistě ještě pointu najde. Není to obhajoba, chceme jen umožnit těm, co by nás soudili, aniž by znali fakta, aby si zbytečně nevyráběli karmu :-) Buďte šťastni a ať se Vám daří. Ludmila a Libor Kolmanovi